Svět kolem nás a my v něm

Píše se 8.června roku 1972 a před vesnicí Trank Bank se odehrává drama bolesti, strachu a zoufalství devítileté dívenky.

V žádném případě nechci kritizovat a už vůbec ne někoho soudit. Jde mi pouze o postřeh a zamyšlení, nad tím, co kde máme možnost vidět a číst. Vždy to ve mě zanechává různé pocity a emoce. Někdy mne to neuvěřitelně nadzvedne a rozčílí, někdy mi zůstává smutný pocit celý den. Ale pokaždé se mi rozběhne neuvěřitelný řetězec myšlenkových pochodů a nezadržitelný chod vzpomínek. Máte to také tak? Určitě ano, o tom jsem přesvědčená.

Pohled na snímek je každým pádem děsivý a pro ubohé děti, hrůzný celoživotní zážitek. Je hrozné, že lidstvo vůbec něco takového dopustí! Proč?Ano rok 1972 je už daleko a člověk by řekl, že se lidstvo ze svých chyb a prožitých hrůz už poučilo, a že již nic tak strašného, jako je válka a utrpení druhých nedopustí. Jak velký to omyl.

Příklad Ukrajina.

Co, ale hlavně upoutalo mojí pozornost v tomto článku je název obrázku, který zná celý svět.

S L A V N Ý   S N Í M E K

 Omlouvám se, ale na tomto obrázku, či snímku nevidím nic slavného! Pro mne, pokud je něco slavného, jak už samo slovo napovídá, jedná se o něco, co je k oslavování vyvolávající pozitivní emoce. Rozhodně tento snímek k nějakým oslavám nepatří! Ba naopak, je ostudou lidstva.